Jak se u nás narodil rotoped

24. srpna 2018 v 10:33 | Lydie |  Osobní zápisky

Narodil se Lukášek.

Všemu užitečnému doma dáváme jména.

Miminko Lukášek k nám přišel přesně na výročí okupace. 21.8.2018.

Totiž při každé návštěvě rehabilitace se mě ptají: "Jezdíte na kole?" A já vždy popravdě odvětím, že ne. Vždyť bych na kolo nevylezla a hlavně bych se poté bála seskočit, natož řešit nějaké náhlé nepředvídatelné situace, jako je díra v asfaltu, kočka v cestě nebo lupnutí v koleni. Ale šlapat - to můžu. A usoudili jsme při rodinné poradě, že bych tedy měla trénovat, denně, po chvilkách, a šlapat do pedálů.

Mám doma orbitrek, eliptický trenažér. Jmenuje se úplně obyčejně "Kettler". Ale ten stojí a čeká, až budu zase v plné síle moci zatížit svoje nožky. Teď pro mne není vhodný tento druh pohybu.

Lukášek je opravdu miminko. S láskou jsme ho vybalili z krabice, obnažili jeho jednotlivé údy a sestavili. Jen jedna podložka nám zbyla, doufám, že kvůli tomu neonemocní.
Už ujel pár metrů, možná kilometrů. Cvičím ho zlehka, aby se nepolekal. 5 minut, sedm minut, dneska deset minut, zátěž ještě žádnou, dvakrát třikrát denně.
No a až dospěje, předpokládám, že mu k tomu postačí tak půl roku, rok (Lukáškové totiž rostou ne po dnech, ale po hodinách), tak poputuje někam do světa...

Ketlík zatím jen tak stojí, nechá se mnou opečovávat, aby nebyl zaprášen, a ví, že jsme stále věrní kamarádi. Nevadí mu, že má prázdniny. Jeho čas zase přijde.

Pokřtili jsme Lukáška včera. To se totiž mému bratranci narodil taky Lukášek. Vnouček.
 

21. SRPEN 1968

22. srpna 2018 v 21:24 | Lydie |  Osobní zápisky

Byla jsem malá holka, ještě jsem ani nezačala první třídu. Zato starší sestřička velice záhy sdělovala, co už umí, jako "Ivane, idi damoj".
Ničemu jsem nerozuměla. Ale záhy po vypuknutí okupace jezdily tanky kolem našeho domu. Jeden, druhý, třetí, stála jsem u železné brány na dvorku a počítala. Občas nějaký "rusák", jak jsme jim říkali, otočil hlavu, a já mu zamávala. Takoví kluci to byli... Ale rodiče mne nenechali se dívat. Měli strach. Oba zažili válku, oba pamatovali osmačtyřicátý, milovali Masaryka a Dubčeka...a teď toto? Jak ti mocipáni toto mohli dopustit? Byli jsme bezradní.
Od té doby jsme museli svátky jako Den práce či 28, říjen vylepovat vlaječky do oken. Ty červené, se srpem a kladivem.
Teta vzpomíná, jak se u ní doma stavil ruský hošík, chtěl napít, a byl celý zmatený - vždyť ho poslali bojovat, pomoci naší zemi, a tady nebylo proč bojovat, proti komu. Dostal napít i najíst...

Tanky, vojenská vozidla i ruské vojáky jsem vídala často. Blízko našeho bydliště měli zabrané lesy. Nesměli jsme na houby, na výlety, natož trempovat. Bylo to nebezpečné - politicky i prakticky.

Tam, kde je dnes Mirákulum, stály ruské domy, a obchody. Ruské paničky, ženy důstojníků, měly vždycky dostatek zboží, a našinec zíral jen na prázdné pulty.

Není co oslavovat. Ale je nutné tuto okupaci připomínat - vždyť to není tak dávno. A důsledky, škoda, přeškoda ztraceného času a spousty perzekuovaných a zabitých našich lidí.


Je zbytečné mít televizi doma

15. srpna 2018 v 21:35 | Lydie |  Zábava
Televize není zbytečná, ale je zbytečné mít ji doma.

Pamatuji se, když rodiče přinesli televizi domů. Byli jsme jedni z prvních v naší ulici. Televizi pěkně baculatou, těžkou, v béžové barvě, a hrající černobíle. Monoskop byl v padesáti odstínech šedi...
Patřičně jsem se jako dítě před kamarády pyšnila. O prázdninách nás na gauči seděla vždy pěkná řádka dětí a sledovali jsme Vinnetoua.
O přestávkách ve škole jsme diskutovali o filmech, které nám rodiče dovolili sledovat.
Později v zaměstnání jsme probírali, kdo který program sledoval.

A jak šel čas, starou televizi jsme odnesli na smetiště a přivezli pěknou novou, hrající v barvách.
A pak čas běžel ještě dál, a když jsem se vdala, s manželem jsme se dohodli, že televizi nechceme. Cítili jsme, jak naše oči ( i srdce) tato věcička stahuje k pozornosti, jak místo povídání si, místo čtení knih a místo pobytu venku toto médium má sílu nás přivázat k židli. Zhodnotili jsme to jako zdravý postup i pro naše děti.

Pak nastala doba, kdy jsme si řekli: Jestli někdy sledovat televizi, tak jedině v případě, že tam budou veselé zprávy. O tom, kde se u Mělníka opravilo svépomocí dětské hřiště, kolik lidí bylo uzdravených z onkologické choroby, jak se podařilo vyměnit okna ve škole a jak zubožené slepičky z klecové drůbežárny dostaly nový domov.

Nestalo se. Pořád se opakují zprávy, kdo koho podvedl, jak soud nezasáhl, jak se politici nemohou dohodnout na banální věci, kde unikly miliony peněz a o hromadné srážce aut kdesi u Berouna.

A tak televizi stále nemáme. Hudbu si pustíme, jakou chceme, film si najdeme takový, který se nám líbí, a pokud někdo se chce kamarádit a mluvit jen o seriálech a který herec kde a jak, tak s takovými nekamarádíme. O to raději si někdy pustíme rádio.

Večerní procházka v okolí našeho domu vzájemnému vztahu a celkovému duševnímu zdraví prospěje jistě mnohem víc. Teď zrovna svítí nádherný veliký půlměsíc a za chvíli se půjdem mrknout na srpnové meteority.
 


Padají mi Vlasy!

1. srpna 2018 v 21:49 | Lydie |  Zdraví (a nemoc)
Moje ozdoba mi padá! Co s tím?


Kadeřnice se mnou sdílela názor, že vlasy je to první, čeho se tělo zbavuje, má-li nějaký problém. Že neví proč, ale je to tak. A já vím proč, protože vlasy jsou něco, co vlastně k životu nepotřebujeme....

Nepadají v nemoci každému. Domnívám se, že každý máme nějaké slabé místo, slabší oblast v těle, kde se projeví vnitřní nepohoda, nerovnováha, infekce apod. Někdo dostane zánět horních cest dýchacích, někoho bolí žaludek nebo žlučník, jiného pobolívají klouby, jinému se zhorší exém nebo nemůže spát.

Mně se obvykle neděje nic. (Až na ten úraz!) Ale při dlouhodobém stresu mi začínají padat vlasy. Nejprv jen tak trošku, že si ani nepovšimnete, pak při fénování jich posbíráte kolem sebe víc než obvykle a ještě k tomu všude po bytě se povalují a chytají prach, no a nakonec je to v celých chuchvalcích. A to už poznáte i na své hlavě. Marně se utěšuju, že těch vlasů není tolik, že je to tím, jak jsou dlouhé a opticky klamou. Začnete se česat méně a opatrně, zvažujete, jestli mýt nebo nemýt (aby z toho nebylo nemít), barvit - nebarvit....

Ačkoli nálada je dobrá, přecejen mám dlouhodobý stres. Chorá už několik měsíců, já, která se tolik těšila na výlety do lesa, a musím ležet, pak sedět, a pak se jen belhat, a teď se učím chodit. Staré babičky s hůlkou jdou rychleji než já.

Jak se zbavit stresu, když jsem veselá? Překvapený No, věřit, že to přejde. Věřit, že vaše tělo ví, jak na to. A pokud o svém stresu víte, odstraňte ho! Tam bývá ten zakopaný pes. (I já jsem pochopila, co mi nemoc říká).

Naposledy mi vlasy padaly skoro celý rok. Narostla mi pak úplně nová kštice. Nejspíš vše souviselo se zásadní životní změnou.

Takže, nevěšme hlavu! Vlasy zase narostou!

A já jsem přidala úžasnou vlasovou kúru, po které mi do čtyř ustalo ono masivní vypadávání vlasů. Není to ještě na normálu, ale skoro dobré!
Manžel mi koupil L-Recapin, šampon a tonikum, zázrak. Tisícovka na to nestačila, ale stálo to za výsledek! Úspěšně prý tento přípravek používají i muži při počínajícím plešatění. Nemáme osobní zkušenost, ale věřím.
A co ten zázrak umí?
  • Kyselina oleanolová z listů olivovníku snižuje regresi vlasových kořínků
  • Apigenin z citrusových plodů podporuje prokrvení vlasových kořínků
  • Biotinyl-GHK (bílek s příměsí speciálních vitaminů) podporuje uchycení vlasových kořínků!
  • L-Recapin zpomaluje vypadávání vlasů
  • Používáním L-Recapinu se u vlasů prodlužuje fáze růstu
  • L-Recapin podporuje uchycení vlasových kořínků, čímž pomíhá zamezit předčasnému vypadávání vlasů
  • Vlasové kořínky jsou díky komplexu účinných látek obsažených v L-Recapinu chráněny, posilňovány a regenerovány


Jak se naučit chodit

27. července 2018 v 19:41 | Lydie |  Zdraví (a nemoc)
Dnes je to právě čtyři týdny, kdy jsem ležela na nemocničním lůžku po artroskopii kolene. S nadějí, že to půjde...

A nikoho nezklamu, jde to !
I když jinak, než bych si přála.

Vrátím se o něco zpět. Jsme v rubrice "ZDRAVÍ", která se dle očekávání týká nemoci. O zdraví se obvykle nepíše. Píše se o nemocech, o léčbě, nápravě, vylepšování... a když jste zdraví, tak už nic. To je normální. Ale v našem světě už nic není normální, a tak každý by si mohl najít nějakou tu nemoc. Já mám kolínko.

Na konci února to byl pád na lyžích. Stalo se vše, co se s kolenem mohlo stát. Dva přetržené vazy, dva poraněné menisky. Kostní edém, Kyklopův syndrom.

Takto vypadala moje nožka:


A tady někde v těchto horách pod kopcem se to stalo:


8 týdnů ortéza ( a berle - viz kapitolka z června), 8 týdnů ležení v obýváku jen na zádech, protože na boku to prostě bolí, pak pokus o chůzi s pomalým našlapováním na zraněnou nohu, pak pokus o zahození berlí a s kulháním... pak pokus o vyšlápnutí několika schodů, až nakonec na začátku června zvládnete vyšplhat do postele, která je v prvním patře. A pak termín na malý operační výkon, protože tam v koleni fakt je něco, co překáží...

Operace dopadla dobře. Takto to po ní vypadá. Opuchlá a fialová:


Koleno propnu, píchá v něm jen někdy, a bolí spíš svalstvo kolem. Dnes pořádně bolí i druhé koleno, následek přetěžování zdravé nohy. Berle stojí v koutě a dělám, že neexistují. Do obchodu nechodím, na návštěvy nechodím, do práce taky ne, ale mohu doma uklidit, a CVIČÍM. Respektive učím se chodit. Propínám nohu, zanožuji nohu, stojím na jedné noze, vleže, v sedě, ve stoje... pořád stejná písnička. Dnes k tomu přibyly schody. Copak o to, už se dostanu, kam potřebuji, schody nahoru, když máte vedle sebe zábradlí, jsou hračka. Dolů chodím nemocnou nohou napřed. A ejhle, mám nový úkol - sestoupit ze schodů zdravou nohou napřed. A to nejde. Dávám si cíl - do úterka to zvládnu! Aspoň nízký obrubník!

Jsem aktivní. Zkusila jsem s manželem jít do vody v přírodním lomu, docela to šlo, a pak do městského bazénu, a to taky šlo. Takže jsem si vyzvedla bazénovou permici, která od února ležela v úschovně, a budu chodiít do vířivky a plavat kraulové nohy. Prsové nohy mohu prý až tak za měsíc. A kromě toho jsem vyzkoušela s povolením od fyzioterapeutky jezdit doma na orbitreku. Dala jsem tři minuty bez zátěže, celkem 530m, a s výkřiky a vzdychy, však jsem celá zchátralá a bolavá....

Zasloužený obídek po bazénovém vypětí - se snachou a vnoučaty:


Ale co. Kafe si uvařím a ke stolu odnesu, nemusím se už umývat žínkou sedíc na židli u umyvadla, plevel na zahrádce v letošním suchém létě stejně neroste, a taxiky stále jezdí, takže třeba na návštěvu k rodičům se nějak dostanu. Nestěžuju si, NÁLADA STÁLE DOBRÁ!


Nejkrásnější milostná píseň

20. července 2018 v 13:27 | Lydie |  Hudba, to je píseň života
Zpěv duši povznáší, láska ji vynese až do nebe

Je mnoho milostných písní. Teď tedy myslím těch českých písní, protože u nich bez přemýšlení slyšíte, o čem zpěvák zpívá. Takže pominu fascinujícího Elvise a jeho Love me tender nebo Delilah, kde autor textu vypráví, jak zhrzený zamilovaný muž dokonce kvůli lásce vraždí (zpívá Tom Jones).

Vyrostla jsem na písních Karla Gotta. A že jich zamilovaných má spoustu! Třeba o platonické lásce vypráví Dívka z obrazu. Jako malá holka jsem u té písničky ani nedýchala. A Lady Carneval znají ještě dnes i malé děti.

Můžete nesouhlasit (to je tak všechno, co můžete, snad jen psát nespokojené komentáře), ale
NEJ NEJ NEJ milostnou píseň napsal Zdeněk Borovec se Soukupovskou melodií a zpívá ji Jiří Korn - Ještě tě mám plnou náruč. Při poslechu této písně toužíte, ať láska a její chvění nikdy nekončí...

Ovšem o tomto dnešní článek není.

Já totiž chci vzpomenout jednu zapadlou písničku z roku 1966, nazpíval ji swingující Arnošt Kavka, je plná úžasných slov o jedné ženě - totiž JE TO PÍSNIČKA O MNĚ!

Poslechněte, chcete-li, a hlavně přečtěte si text!

LYDIE


Kam s malými dětmi

19. července 2018 v 17:43 |  Zábava

Jedna z nejlepších variant, kam jít s dětmi za zábavou v deštivém počasí, je IQ park. S menšími dětmi vám stačí na dvě hodinky jedno patro, s většími proběhnete všechny čtyři. A vlastně, nemusíte tolik běhat. Děti se baví a vy mát čas na kávičku, a já si u ní vždycky luštím nějaký hlavolam, kterých několik leží na stole. Nejsem v tom moc úspěšná, ale baví! A když nebaví, prolézám s dětmi ledacos, chodím s nimi do nakloněné lodi, měřím jim čas v běhání, pípáme čárové kódy u pokladny (baví to holky i kluky), pak sestavujeme ve figuríně střeva, zaboucháme si na bicí soupravu, uděláme obrovskou mýdlovou bublinu, posloucháme a hádáme, komu přísluší ta která ptačí písnička, oblékneme se za hasiče, já jezdím s kolečkem a dítě mi zvedá závoru, jdeme do bludiště... a co bych to všechno vypisovala, jděte taky.
No a protože je to super zábava, kupte si permici!

A jednoho dne se vám třeba přihodí, co mně - sedíte s kafíčkem, a přijde reportér natáčet reklamu. Zkouší to kolem dokola a já už nevěřícně vrtím hlavou, pak pronesu jednu větu... a už to mám, paní, řeknete nám něco na mikrofon? Řekla jsem :) TADY , asi v 0:48 mne uvidíte uslyšíte.



Co je to artroskopie

14. července 2018 v 19:18 |  Zdraví (a nemoc)

Pokud si myslíte, že po ASK l. kolene budete běhat jak čamrda (prosím do komentářů poznámky, kdo víte, co čamrda je), tak jste na omylu. Možná někdo běhá, dokonce v den výkonu v nemocnici někteří muži se stejnou či podobnou diagnózou tráví odpoledne a večer v družném hovoru na chodbě u televize, zatímco já ležím a leduji koleno. Jsem ráda, že nic a nikam nemusím.

Druhý den poskakujete o berlích k autu a domů, s velkou výhodou oproti čase po úraze, protože nyní můžete koleno krčit. Po pěti dnech na kontrole lékař zkonstatuje, že se můžete na nohu stavět. Jaká úleva, odhazuji tedy berle. Ale ouha, asi jsem to přehnala, a zas pokorně uléhám na svůj obývákový gauč a nechám se obsluhovat. Cvičím na motorové dlaze, to jde dobře. Noha moc nebolí, ovšem svaly jsou ztuhlé a ochablé, takže každý krok navíc vám přinese večerní bolest navíc.

Pak už mám venku stehy. Stále oteklé koleno masírujete, laskáte.... a věříte lékaři, když na otázku, zda si někdy ještě sednete na paty, odpoví, že jistě. Bílý plášť je velká autorita, a tak si na paty jistě jednou sednu! Smějící se Po čtyřech zase vylézám do patra do ložnice, protože vězeňský gauč už fakt nemusím.
Stále tu zůstává otázka, zda budu schopná žít bez plastiky LCA (rozuměj předního zkříženého vazu). Raději tedy zamlouváme termín na únor na operaci, zrušit ji můžeme kdykoli... Tím mi je ubrána naděje, že mi zůstane krása, vždyť dvě malé jizvičky na koleni jsou jak nic, ale jedna velká přes celé koleno, to nechci ani pomyslet.

Každé ráno, kdy jsem ještě při síle, chodíme s manželem kolečko kolem domu, cca 1,2 km. Jednou jsme dokonce zajeli do Bohdánkova obhlédnout kruhy v obilí od UFA. Dopoledne mám i sílu utřít v kuchyni podlahu a pověsit vyprané prádlo, jednou jsem ležela na lehátku na slunci bez ledu na koleni, a dnes (po 4 a půl měsících) jsem po ránu vleže jen tak mimochodem pokrčila OBĚ nohy - a šlo to!!! Překvapený
Ještě jedna poznámka. Minule jsem zmiňovala, jak se po úraze noha zbláznila a začaly mi růst černé chlupy na koleně. Tedy jen na tom jednom. Po ASK jako když utne, kolínko je zase hladké. Doktor se smál, že bude ženám provádět depilaci artroskopií :) !!

Jiná vtipná myšlenka mne už nenapadá. Jen že mi chutná (takže tloustnu), už mě nic nebaví (takže více sleduji nenáročné filmy), víc se nudím (takže očekávám, kdy mne někdo pozve na mojito do kavárny).
A závěr - přes to všechno nálada je stále dobrá!!!

Kruhy v obilí

10. července 2018 v 16:21 |  V přírodě
Jeli jsme se tam podívat. Je to 10 minut autem, a tak to zkusíme. Chodím sice stále ještě o berlích, ale to nám nebrání. Skutečně,hned u silnice, několik aut už tam stojí, a pár lidí chodí v pšenici.
Je to úchvatné. Vždycky jsem ráda prohlížela fotky těchto úkazů a teď jsem tady! Nemáme sice rozhled jako z letadla, ale i tak je vše krásně vidět. Hned potkávám kamarádku z mládí, kdybych se zdržela ještě o chvilku déle, tak bych mohla být v rozhovoru či na fotografii uveřejněné v reportáži idnes. Také se tam o mě zmínila, vždyť náhody se nekonají....
Přijel se taky podívat jakýsi skeptik s rodinou, zběžně se podíval a hned vykřikoval: "To je podvod! To je podvod! To dělal ten farmář z Hodkovic! S koněm! A tehdy v Sychrově ty kruhy dělal taky on!" Otočil se a odešel pryč.

Ať ornament dělal kdokoli, ať je to třeba pro nás doposud nějaký nevysvětlený přírodní úkaz, je to výjimečné a silné. Každý ať si vezme, co chce. Já mám povznesenou náladu, a jak říká Bible: Kdo má uši k slyšení, slyš.

……………………………………………

"Viděla jsem fotky z výšky, ale tady na místě ta energie proudí. Je v podstatě úplně jedno, kdo to vytvořil, jak to vytvořil, jak to vzniklo, je to prostě síla toho obrazce. Tím proudí ta energie. Co však ten obrazec znamená, to nevíme. Jenom co jsme tady, začala se nám plnit přání. Tak byla tu ještě jedna naše kamarádka, která se chtěla učit zpívat a potkala se tady s jinou mojí kamarádkou, která je učitelkou zpěvu. Naprosto nepopiratelně se rády ty věci dějí," uvedla svědkyně.



Čemu se učím s berlemi

27. června 2018 v 19:01 | Lydie |  Zdraví (a nemoc)
Vyberte si. Berla bez berly, nebo berle bez berle. Vybírám si to druhé, poněvadž to první náleží jen Mrazíkovi. Nicméně jsme se o správném tvaru slova doma dohadovali, a výsledek je ten, že mám novou přezdívku Berla. Manžel mě popohání slovy: "Tak pojď, Berlo..." a já se ploužím s berlemi pomalu k autu a soukám se tam jak slon, který stále nemá dost místa na nohy.

Dnes povyprávím, proč berle opravdu nemám ráda.

  • Strašně vás bolí ruce. Nejprve paže, pak i předloktí, a nakonec neudržíte ani hřeben v rukou, jak vás bolí dlaně. Tak po dvou týdnech si začnete zvykat na skákání o jedné noze a s berlemi to jde poměrně snadno, hlavně pokud skáčete přes silnici (podotýkám, že vždy po přechodu).
  • Kamkoli berle odložíte, všude překáží. U stolu s jídlem se vám naklání až do talíře, v koupelně vždycky aspoň jedna berle spadne na zem, u stolu s počítačem se nemůžete pohnout na svém kolečkovém křesle, protože berle leží v cestě. Po dvou měsících je pomalu začínáte na kratší vzdálenosti odhazovat, a pak je zas zaručeně hledáte a voláte někoho, kdo vám berle podá. Protože večer bez berlí už bolestí neujdete ani krok.
  • Pořád jsou špatně vysoké. Doma chodíte po bytě bosky, tak to jde, pak vezmete pantofle, a nastavíte si je o jednu dírku výš, a pak vás vidí rehabilitační sestra a zas vám je dá níž.
  • Nemůžete do schodů.
    Jo, to je na dlouhé vyprávění. Při cestě domů z rakouského penzionu s ortézou od kotníku po zadeček , bydlíc v prvním poschodí.... nechtějte mě vidět. Prostě musíte na zem, vysunout se nahoru (sesunout se dolů), a pak hledáte kladku, jak se postavit. Doma máme jen dva schůdky u branky, ale i tak, zkuste si skočit nahoru po jedné noze a druhou přitom nepokrčit....
    Ložnici máme v prvním patře. Navštívila jsem ji až po třech měsících. Vypadalo to tam lépe, než jsem čekala. A postel je mnohem lepší než ten vynucený gauč v obýváku, který se vám po nějaké době nutně jeví jako vězení.
  • Když prší, zmoknete. Tedy, já nikam v dešti nechodím, jen jednou se stalo, že jsem totálně zmokla při příchodu domů od autobusu. Nezrychlíte a nezrychlíte. A i kdyby deštník byl v tašce, stejně je na nic, nemáte-li černocha v patách.
  • Potkáte-li na ulici malé dítě, určitě a o vaši berli zakopne.
  • Na mokrém berle děsně kloužou. A to i v koupelně.
  • Tři měsíce se myjete pouze v sedě na židli u umyvadla. Nakonec z toho vznikne krásný ranní a večerní rituál. V sedě se sice špatně plive pasta na zuby do umyvadla, ale ostatní jde dobře. I vlasy nad vanou zvládnete umýt. A první sprchování - to vám vžene až slzy radosti do očí!
  • Na toaletu se nevejdete, není kam strčit nataženou nohu.
  • Musíte zrušit kosmetičku, kadeřnici, pedikérku i zubní hygienistku. Prostě tam nedojdete pro vzdálenost nebo - hlavně - kvůli schodům.
  • Nenavštívíte svoje děti. Všechny mají bydlení se schodišti, od jednoho patra až do pěti pater.
  • Utratíte spoustu peněz za taxíka. Zpočátku to jde jedině autem vlastním, pak tedy ten taxík, a v poslední řadě MHD. To ovšem musíte mít berlování hodně zmáklé! Já až po čtvrt roce !
  • První kamarádka, co vás na ulici potká, prohlásí: "Ty teda vypadáš!" A to jsem měla krásné šatky se sáčkem.
  • Šedivé vlasy rostou a rostou, jako by nechápaly, že není čas na barvení, a vy nevíte, jak tomu odpomoci.
  • Začnou růst chlupy i tam, kde doposud nerostly - tedy na poraněném koleni. Tak je odstraňuji před každou návštěvou rehabilitace, a pak mi dojde, že trvale holím jen jedno koleno.
  • Neostříháte si nehty na noze. Po pár týdnech ovšem pružnost páteře je tak vylepšená, že ostříháte!
  • Když zazvoní pošťák s balíkem, odjede dřív, než se dobelháte ke dveřím.
  • Neotevřete si sami dveře, ve kterých je těžké brano. Tedy pro mne to znamená dveře k lékaři a dveře na rehabilitaci. Taktéž dveře do práce byly nepřekonatelné, když jsem se odhodlala, že to zkusím tam jít na pár hodin týdně. Kdybych neměla manžela s sebou, stojím ještě teď vražená mezi panty.
  • Nedostanete se do obchodu. Po čtyřech měsících jsem zjistila, že některé obchody v OD zanikly, a ztatíte pojem, kde najdete svůj oblíbený krámek s prádlem. V Kauflandu jsem ještě nebyla a ani se tam nechystám. Můžete ovšem použít Rohlík.cz (když vám neujede)
  • Všechny zásilky s hedvábím, které maluji a prodávám, nezvládnete odeslaz. Nejprve hedvábí manžel hledá v krabici, a pak ještě chodí na poštu.
  • Nesednete si pořádně ke klavíru.
  • Nevyžehlíte, neumyjete podlahu, nevyluxujete a ani neutřete prach. Neuvaříte oběd.
  • Nezasadíte muškáty.
  • Nechte si zajít chuť na kávu. Neuvaříte si ji. A když už uvaříte, nějak opřená o linku, tak nevíte, jak si ten hrneček donesete ke svému gauči.
  • Máte problémy s vodou. Několikrát denně voláte na manžela: "Prosím ještě sklenici s vodou na stůl", a když zrovna není doma a voda dojde, pro každý doušek to znamená hledat berle pod gaučem a trmácet se do kuchyně, tam si loknout, dotrmácet se zpět a za hodinu zas.
  • Některé filmy vidíte dvakrát. Nemáme televizi, takže si pouštím filmy, nejčastěji Harlekýny, na počítači. Malé obrázky, daleko, a když film skončí, už není dost sil a vůle vstávat a hledat myš na zastavení filmu, a tak odměnou je film dokolečka. Titulky nepřečtete, hledejte filmy jen s dobrým dabingem.
  • Nevydržíte sedět u stolu. Takže děláte jen ty nejnutnější pracovní věci na svém počítači. Navíc pod každým stolem musí stát nějaká stolička na podložení nemocné nohy. Tady se berle vyplatí, můžete si stoličku holí posunovat jak potřebujete.
  • Nenasunete se do boty (jedné) ve stoje. To je ještě horší než skákat na schod. Musíte pokorně usednout.
  • S těžkostí si oblíknete části oděvů nutné pro spodní polovinu těla. Sice si k tomu sednete na židli, ale stejně navlíknout si levou ponožku - to nejde. Aspoň prvních šest týdnů.
  • Jen koukáte, jak vám plevelem zarůstá zahrádka.
  • Zapomenete mluvit anglicky, protože k vašemu učiteli angličtiny jednoduše nedojdete.
  • Nevyděláte ani korunu a pojišťovna vám nic nezaplatí.

A teď povyprávím výhody berlí. Třeba jich bude více než nevýhod?

  • Vypracujete si úžasné bicepsy a trochu i tricepsy. Zato kvadriceps jde kamsi do věčných lovišť a nechce se mu zpět ani po čtvrt roce.
  • Nesporná výhoda berlí (stačí jedna) je, že si rozsvítíte vleže na posteli, aniž byste museli vstávat. Stačí natáhnout hůl a bouchnout do vypínače.
  • Nemusíte do práce.
  • Nevaříte, neuklízíte. Na vaření tu je naše restaurace a na úklid jsem si objednala paní Hanku.
  • Přijímáte návštěvy bez předešlých příprav, jako je odnášení přebytečných věcí z obýváku, mytí nádobí v kuchyni, kontroly toalety a chystání občerstvení. To naopak dělá návštěva za vás.
  • Můžete se sem tam politovat.
  • Necháte se obskakovat (tak s mírou - jsem si vědomá toho, že nesmím své nemohoucnosti zneužívat nebo být protivná).
  • Nemusíte spěchat.
  • Naučíte se trpělivosti.
  • Vyzkoušíte si, jak už umíte být za všech okolností veselí a vděční.
  • Shlédnete hodně filmů.
  • Přečtete časopisy a knížky, které byste jinak nečetli.
  • Nakonec upletete šest svetrů (to si nevymýšlím, ale další se mi už plést nechce).
  • Naučíte se hry na mobilu. Několik jich vyzkoušíte, poté si některé oblíbíte - já mám dvě hry favoritky, a to 2048 (asi 4x jsem u ní zahlédla "You win"), a pak Toon Blast - nyní jsem v 728. levelu.
  • Dostanete peníze na taxík. Vždy jezdím mercedesem, abych se tam i s berlemi vešla.
  • Když už konečně jdete sami po ulici, lidé vás obchází, pustí do dveří a dají vám potřebný čas k nástupu do autobusu. Většinou.
  • Máte důvod si něco nového koupit. Uskutečnění nákupu není snadné, ale zato snadno přesvědčíte manžela, že nemůžete chodit k doktorovi na podpadcích, a tak vás doveze až k obchodu, pomůže vybrat baleríny a zaplatí je. A po měsíci je už horké léto, tak zas s vámi zajede do obchodu, pomůže vybrat sandály (tyto byly červené), a zaplatí je.
  • Máte narozeniny. A s podivem dostanu dvoje šaty místo jedněch, co kdyby se s jedněmi manžel netrefil na mou postavu. Má můj obdiv, trefil se s oběma.
  • Snažíte se málo jíst, protože jste si vědomi móóóc dobře, že chuť k jídllu berlema nemizí, ale že tloustnutí je na snadě. Takže si doplníte věčnou motivaci k hubnutí. (Ale nehubnete).
  • Víc než kdykoli předtím vidíte manželovi záda. Což nemusí být nutně zařazeno v kapitolce o výhodách berlí, ale zde to uvádím jako možnost si manžela prohlížet i z pro mě neobvyklé strany.
  • Teď to vážnější. Naučíte se soucítit se stejně postiženými lidmi.
  • Máte to jako ochutnávku na stáří (vyjádření mého miláčka).
  • Po prvních týdnech, kdy nejde nic, ani spát, začnete mít spoustu času, je vám lépe a jste moc rádi, že se nenudíte, prtože je toho tolik, co jste chtěli ještě nedávno stihnout a nestihli! Do toho!
  • Přemýšlíte, modlíte se, meditujete.
  • Užíváte si zájmu příbuzných a kamarádů, jejich starosti o vaše zdraví. Začnete si myslet, že se o vás budou starat pořád.
  • První čas v zaměstnání je úžo!
  • Po třech měsících to zkusíte - a zjistíte, že pořád umíte zpívat!!
  • Získáte spoustu užitečných informací o stavbě kolene, o případných operativních řešeních vnitřních poranění, o možnostech léčby, naučíte se spoustu cizích slov, umíte píchat injekce sám sobě a poznáte spoustu různých mastiček, které zaručeně všechny jsou ty nejlepší. Za mne je nejlepší Arnika s kostivalem.
  • Jste překvapeni vymožeností, jako je motorová dlaha.
  • Zjištění (které dávno víte), že nic nemusí být tak, jak si přejete nebo očekáváte, je velmi obohacující. Zrajete jako víno.
  • Trpělivost, trpělivost, trpělivost. Vleze vám pod kůži.
  • Pochopíte lék na dlouhověkost - umět se smát.

Kam dál