Červenec 2018

Jak se naučit chodit

27. července 2018 v 19:41 | Lydie |  Zdraví (a nemoc)
Dnes je to právě čtyři týdny, kdy jsem ležela na nemocničním lůžku po artroskopii kolene. S nadějí, že to půjde...

A nikoho nezklamu, jde to !
I když jinak, než bych si přála.

Vrátím se o něco zpět. Jsme v rubrice "ZDRAVÍ", která se dle očekávání týká nemoci. O zdraví se obvykle nepíše. Píše se o nemocech, o léčbě, nápravě, vylepšování... a když jste zdraví, tak už nic. To je normální. Ale v našem světě už nic není normální, a tak každý by si mohl najít nějakou tu nemoc. Já mám kolínko.

Na konci února to byl pád na lyžích. Stalo se vše, co se s kolenem mohlo stát. Dva přetržené vazy, dva poraněné menisky. Kostní edém, Kyklopův syndrom.

Takto vypadala moje nožka:


A tady někde v těchto horách pod kopcem se to stalo:


8 týdnů ortéza ( a berle - viz kapitolka z června), 8 týdnů ležení v obýváku jen na zádech, protože na boku to prostě bolí, pak pokus o chůzi s pomalým našlapováním na zraněnou nohu, pak pokus o zahození berlí a s kulháním... pak pokus o vyšlápnutí několika schodů, až nakonec na začátku června zvládnete vyšplhat do postele, která je v prvním patře. A pak termín na malý operační výkon, protože tam v koleni fakt je něco, co překáží...

Operace dopadla dobře. Takto to po ní vypadá. Opuchlá a fialová:


Koleno propnu, píchá v něm jen někdy, a bolí spíš svalstvo kolem. Dnes pořádně bolí i druhé koleno, následek přetěžování zdravé nohy. Berle stojí v koutě a dělám, že neexistují. Do obchodu nechodím, na návštěvy nechodím, do práce taky ne, ale mohu doma uklidit, a CVIČÍM. Respektive učím se chodit. Propínám nohu, zanožuji nohu, stojím na jedné noze, vleže, v sedě, ve stoje... pořád stejná písnička. Dnes k tomu přibyly schody. Copak o to, už se dostanu, kam potřebuji, schody nahoru, když máte vedle sebe zábradlí, jsou hračka. Dolů chodím nemocnou nohou napřed. A ejhle, mám nový úkol - sestoupit ze schodů zdravou nohou napřed. A to nejde. Dávám si cíl - do úterka to zvládnu! Aspoň nízký obrubník!

Jsem aktivní. Zkusila jsem s manželem jít do vody v přírodním lomu, docela to šlo, a pak do městského bazénu, a to taky šlo. Takže jsem si vyzvedla bazénovou permici, která od února ležela v úschovně, a budu chodiít do vířivky a plavat kraulové nohy. Prsové nohy mohu prý až tak za měsíc. A kromě toho jsem vyzkoušela s povolením od fyzioterapeutky jezdit doma na orbitreku. Dala jsem tři minuty bez zátěže, celkem 530m, a s výkřiky a vzdychy, však jsem celá zchátralá a bolavá....

Zasloužený obídek po bazénovém vypětí - se snachou a vnoučaty:


Ale co. Kafe si uvařím a ke stolu odnesu, nemusím se už umývat žínkou sedíc na židli u umyvadla, plevel na zahrádce v letošním suchém létě stejně neroste, a taxiky stále jezdí, takže třeba na návštěvu k rodičům se nějak dostanu. Nestěžuju si, NÁLADA STÁLE DOBRÁ!


Nejkrásnější milostná píseň

20. července 2018 v 13:27 | Lydie |  Hudba, to je píseň života
Zpěv duši povznáší, láska ji vynese až do nebe

Je mnoho milostných písní. Teď tedy myslím těch českých písní, protože u nich bez přemýšlení slyšíte, o čem zpěvák zpívá. Takže pominu fascinujícího Elvise a jeho Love me tender nebo Delilah, kde autor textu vypráví, jak zhrzený zamilovaný muž dokonce kvůli lásce vraždí (zpívá Tom Jones).

Vyrostla jsem na písních Karla Gotta. A že jich zamilovaných má spoustu! Třeba o platonické lásce vypráví Dívka z obrazu. Jako malá holka jsem u té písničky ani nedýchala. A Lady Carneval znají ještě dnes i malé děti.

Můžete nesouhlasit (to je tak všechno, co můžete, snad jen psát nespokojené komentáře), ale
NEJ NEJ NEJ milostnou píseň napsal Zdeněk Borovec se Soukupovskou melodií a zpívá ji Jiří Korn - Ještě tě mám plnou náruč. Při poslechu této písně toužíte, ať láska a její chvění nikdy nekončí...

Ovšem o tomto dnešní článek není.

Já totiž chci vzpomenout jednu zapadlou písničku z roku 1966, nazpíval ji swingující Arnošt Kavka, je plná úžasných slov o jedné ženě - totiž JE TO PÍSNIČKA O MNĚ!

Poslechněte, chcete-li, a hlavně přečtěte si text!

LYDIE


Kam s malými dětmi

19. července 2018 v 17:43 Zábava

Jedna z nejlepších variant, kam jít s dětmi za zábavou v deštivém počasí, je IQ park. S menšími dětmi vám stačí na dvě hodinky jedno patro, s většími proběhnete všechny čtyři. A vlastně, nemusíte tolik běhat. Děti se baví a vy mát čas na kávičku, a já si u ní vždycky luštím nějaký hlavolam, kterých několik leží na stole. Nejsem v tom moc úspěšná, ale baví! A když nebaví, prolézám s dětmi ledacos, chodím s nimi do nakloněné lodi, měřím jim čas v běhání, pípáme čárové kódy u pokladny (baví to holky i kluky), pak sestavujeme ve figuríně střeva, zaboucháme si na bicí soupravu, uděláme obrovskou mýdlovou bublinu, posloucháme a hádáme, komu přísluší ta která ptačí písnička, oblékneme se za hasiče, já jezdím s kolečkem a dítě mi zvedá závoru, jdeme do bludiště... a co bych to všechno vypisovala, jděte taky.
No a protože je to super zábava, kupte si permici!

A jednoho dne se vám třeba přihodí, co mně - sedíte s kafíčkem, a přijde reportér natáčet reklamu. Zkouší to kolem dokola a já už nevěřícně vrtím hlavou, pak pronesu jednu větu... a už to mám, paní, řeknete nám něco na mikrofon? Řekla jsem :) TADY , asi v 0:48 mne uvidíte uslyšíte.



Co je to artroskopie

14. července 2018 v 19:18 Zdraví (a nemoc)

Pokud si myslíte, že po ASK l. kolene budete běhat jak čamrda (prosím do komentářů poznámky, kdo víte, co čamrda je), tak jste na omylu. Možná někdo běhá, dokonce v den výkonu v nemocnici někteří muži se stejnou či podobnou diagnózou tráví odpoledne a večer v družném hovoru na chodbě u televize, zatímco já ležím a leduji koleno. Jsem ráda, že nic a nikam nemusím.

Druhý den poskakujete o berlích k autu a domů, s velkou výhodou oproti čase po úraze, protože nyní můžete koleno krčit. Po pěti dnech na kontrole lékař zkonstatuje, že se můžete na nohu stavět. Jaká úleva, odhazuji tedy berle. Ale ouha, asi jsem to přehnala, a zas pokorně uléhám na svůj obývákový gauč a nechám se obsluhovat. Cvičím na motorové dlaze, to jde dobře. Noha moc nebolí, ovšem svaly jsou ztuhlé a ochablé, takže každý krok navíc vám přinese večerní bolest navíc.

Pak už mám venku stehy. Stále oteklé koleno masírujete, laskáte.... a věříte lékaři, když na otázku, zda si někdy ještě sednete na paty, odpoví, že jistě. Bílý plášť je velká autorita, a tak si na paty jistě jednou sednu! Smějící se Po čtyřech zase vylézám do patra do ložnice, protože vězeňský gauč už fakt nemusím.
Stále tu zůstává otázka, zda budu schopná žít bez plastiky LCA (rozuměj předního zkříženého vazu). Raději tedy zamlouváme termín na únor na operaci, zrušit ji můžeme kdykoli... Tím mi je ubrána naděje, že mi zůstane krása, vždyť dvě malé jizvičky na koleni jsou jak nic, ale jedna velká přes celé koleno, to nechci ani pomyslet.

Každé ráno, kdy jsem ještě při síle, chodíme s manželem kolečko kolem domu, cca 1,2 km. Jednou jsme dokonce zajeli do Bohdánkova obhlédnout kruhy v obilí od UFA. Dopoledne mám i sílu utřít v kuchyni podlahu a pověsit vyprané prádlo, jednou jsem ležela na lehátku na slunci bez ledu na koleni, a dnes (po 4 a půl měsících) jsem po ránu vleže jen tak mimochodem pokrčila OBĚ nohy - a šlo to!!! Překvapený
Ještě jedna poznámka. Minule jsem zmiňovala, jak se po úraze noha zbláznila a začaly mi růst černé chlupy na koleně. Tedy jen na tom jednom. Po ASK jako když utne, kolínko je zase hladké. Doktor se smál, že bude ženám provádět depilaci artroskopií :) !!

Jiná vtipná myšlenka mne už nenapadá. Jen že mi chutná (takže tloustnu), už mě nic nebaví (takže více sleduji nenáročné filmy), víc se nudím (takže očekávám, kdy mne někdo pozve na mojito do kavárny).
A závěr - přes to všechno nálada je stále dobrá!!!

Kruhy v obilí

10. července 2018 v 16:21 V přírodě
Jeli jsme se tam podívat. Je to 10 minut autem, a tak to zkusíme. Chodím sice stále ještě o berlích, ale to nám nebrání. Skutečně,hned u silnice, několik aut už tam stojí, a pár lidí chodí v pšenici.
Je to úchvatné. Vždycky jsem ráda prohlížela fotky těchto úkazů a teď jsem tady! Nemáme sice rozhled jako z letadla, ale i tak je vše krásně vidět. Hned potkávám kamarádku z mládí, kdybych se zdržela ještě o chvilku déle, tak bych mohla být v rozhovoru či na fotografii uveřejněné v reportáži idnes. Také se tam o mě zmínila, vždyť náhody se nekonají....
Přijel se taky podívat jakýsi skeptik s rodinou, zběžně se podíval a hned vykřikoval: "To je podvod! To je podvod! To dělal ten farmář z Hodkovic! S koněm! A tehdy v Sychrově ty kruhy dělal taky on!" Otočil se a odešel pryč.

Ať ornament dělal kdokoli, ať je to třeba pro nás doposud nějaký nevysvětlený přírodní úkaz, je to výjimečné a silné. Každý ať si vezme, co chce. Já mám povznesenou náladu, a jak říká Bible: Kdo má uši k slyšení, slyš.

……………………………………………

"Viděla jsem fotky z výšky, ale tady na místě ta energie proudí. Je v podstatě úplně jedno, kdo to vytvořil, jak to vytvořil, jak to vzniklo, je to prostě síla toho obrazce. Tím proudí ta energie. Co však ten obrazec znamená, to nevíme. Jenom co jsme tady, začala se nám plnit přání. Tak byla tu ještě jedna naše kamarádka, která se chtěla učit zpívat a potkala se tady s jinou mojí kamarádkou, která je učitelkou zpěvu. Naprosto nepopiratelně se rády ty věci dějí," uvedla svědkyně.